Centrální banky regionu: utažení měnových politik stále v nedohlednu

14. 4. 2016 | Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management, a.s.
Po březnových zasedáních regionálních centrálních bank je jasné, že utažení regionálních měnových politik je stále v nedohlednu, i přesto, že se zdejší ekonomiky nacházejí ve fáze silného růstu s nízkou nezaměstnaností (v ČR, Maďarsku i Polsku poblíž přirozené míry) a s vysokým tempem růstu spotřeby domácností.

ČNB v březnu sazby sice nezměnila, diskutovala však znovu možnost zavedení negativních sazeb a odložila na polovinu 2017 očekávaný exit z intervenčního režimu - což de facto je tiché uvolnění politiky. Guvernér Singer navíc předtím v polovině března (úmyslně či omylem) naznačil, že exit může nastat ještě později, když řekl, že „intervence budou končit v době, kdy se už nejspíš na mnoha místech vrátí normální úrokové sazby.“

Maďarská centrální banka po krátkém únorovém varování přešla v březnu k činům když snížila klíčovou sazbu o 15 b.b. na 1,2 % a jako další centrální banka posunula depozitní sazbu do záporu. Řekla také, že se snižováním sazeb není konec.

Polská centrální banka zatím překvapivě nenaplňuje obavy trhů z nominantů PiS, kteří se do Rady letos dostali, a navzdory dvacet měsíců trvající deflaci a deflačnímu výhledu na další dvě čtvrtletí sazby prozatím snižovat nechce. Z vyjádření bankéřů je však zřejmé, že – pokud dojde k dalšímu pohybu sazeb – půjde nejspíš o pohyb dolů. Zejména pak pokud se zlotý po masivním oslabení zkraje letošního roku dokáže vrátit výrazněji pod 4,20.

Uvolněný postoj centrálních bank má dva hlavní důvody. Uvolňování měnové politiky ECB snižuje chuť zdejších centrálních bank rozšiřovat úrokový diferenciál a co je hlavní, není ani důvod - inflace je totiž navzdory nejrychlejšímu pokrizovému růstu ekonomik pořád nízko, a to i jádrová. To je v zásadě stejný problém jako má FED, v případě regionu však situaci dále zhoršují desinflační tlaky z Eurozóny, kde je míra nezaměstnanosti sice nejníž od srpna 2011, od úrovní, kde by mohla generovat inflační poptávkové tlaky, které bychom mohli „importovat“, je však stále vzdálená 3-4 p.b.

Výsledek? České dovozní ceny spotřebitelského zboží v lednu poprvé od ledna 2013 meziročně poklesly. Kromě Polska, kde nyní dovozní ceny zvedá zlotý, je stejný vývoj i jinde v regionu. Když uvážíme i to, že dovozní ceny komodit a surovin klesají již dva roky nonstop, je postoj centrálních bank pochopitelný.

A pochopitelné jsou pak i nynější velmi nízké výnosy státních dluhopisů. Nicméně nízká inflace tady nebude věčně. Poté výnosy vzrostou – a s ohledem na trhy uvyklé na bezprecedentně nízké výnosy i inflační očekávání bude tento růst s vysokou pravděpodobností překotný a pro trhy „překvapivý“.


Zpět

Napište nám co Vás zajímá!

* Povinné údaje

*
*
*