Čínský hospodářský zázrak

Je možné dlouhodobě udržet současný vysoký hospodářský růst?

Čína jako jedna z mála zemí proplula nedávnou hospodářskou a finanční krizí bez větších výkyvů v hospodářské aktivitě. Před krizí byla její ekonomika tažena vysokými přebytky zahraničního obchodu, plynoucími z levné pracovní síly a slabé čínské měny jüanu.

V průběhu krize však došlo k výraznému poklesu poptávky po čínském zboží ze zahraničí (čistý export k HDP poklesl z 11% v roce 2008 na 5% v roce 2009), čímž začalo docházet k růstu podílu domácí spotřeby na celkovém hrubém domácím produktu. Vedle privátní spotřeby hrála velice důležitou roli čínská vláda, která z politických a sociálních důvodů a snahy o splnění pětiletého hospodářského plánu přistoupila k výraznému navýšení vládních výdajů, a to především do fixního kapitálu (tvořeného budovami, komunikacemi nebo stroji). Podíl fixního kapitálu na HDP tak od roku 2008 do současnosti vzrostl z 42 % až k téměř 50 %. Na tomto růstu se podíleli také zahraniční investoři, kteří v očekávání budoucích zisků využili uměle udržovaného slabého kurzu jüanu. Podíl fixního kapitálu k hrubému domácímu produktu však není na takové úrovni dlouhodobě udržitelný a již nyní se z důvodu snahy čínské vlády uměle udržet vysoký hospodářský růst projevuje v neefektivních projektech, jako jsou neobydlené městské části, neotevřené továrny vedoucí k nevyužívání maximálních výrobních kapacit nebo špatně vedené pozemní komunikace. Z celkového hlediska historicky neefektivní alokace veřejných zdrojů napáchaly škody převážně v soukromém sektoru (např. v podobě růstu cen nemovitostí), co se týká veřejného sektoru, tak prohospodařené veřejné finance zvýšily celkové zadlužení státu jen minimálně. Riziko do budoucna se však zvyšuje v pokračujícím cíleném udržování nízké úrovně nezaměstnanosti pomocí státních financí, které mohou při přiškrcení finančních kohoutků vést k výraznému propadu v hospodářské aktivitě. Další ránu by pak mohli zasadit panikařící zahraniční investoři v podobě stahování finančního kapitálu.

Vysoký hospodářský růst, pohybující se dlouhodobě okolo 10 % meziročně, jde ruku v ruce s rostoucí cenovou hladinou. Tu se snaží centrální banka Číny udržovat v blízkosti stanoveného inflačního cíle (4 % pro rok 2011) pomocí zvyšování základních úrokových sazeb a povinných minimálních rezerv. Pomocí těchto kroků bude docházet k postupnému snižování investic do fixního kapitálu především domácími subjekty. Dalším důležitým prvkem v boji s bující inflací je uměle řízené uvolňování podhodnoceného kurzu čínské měny, čímž by mělo dojít k zlevnění dovážených tolik potřebných nerostných surovin. Sílící kurz jüanu však může postupem času snižovat chuť zahraničních investorů a tím bude docházet k redukci současného přebytku kapitálového účtu a již probíhajícího snižování přebytku běžného účtu, který se v prvním čtvrtletí tohoto roku meziročně snížil o 18 %, na zhruba 30 miliard dolarů.

Jen čas ukáže, zda se podaří ukočírovat střednědobé potenciální destabilizační nesrovnalosti v druhé největší ekonomice světa a dostatečně substituovat investice do fixního kapitálu a chronický přebytek běžného účtu  pomocí rostoucí domácí spotřeby, aniž by došlo k výraznému poklesu hospodářského růstu.

Martin Pavlík, portfolio manager společnosti Conseq